autor: Jiří Matouš ml.
V termínu od 30. 7. do 7. 8. tráví skupinka 29 lidí ze Španělska, Portugalska, Itálie, Makedonie, České republiky, Slovenska, Polska, Rumunska a Lotyšska v Rekreačním areálu Blatnice v Jižních Čechách.
Program projektu „Feeling Outdoor” kombinuje přednášky, diskuze a aktivity v přírodě. Den začíná icebreakerem – krátkou pohybovou hrou, která má prolomit ledy a zvýšit pozornost účastníků. Po icebreakeru dají školitelé Ieva (Lotyšsko) a Vitalie (Moldavsko) podnět k diskuzi. Témata jsou různá. Mluvili jsme o vztahu mladých lidí k přírodě, ekologii, vzdělávání a o našich zkušenostech s prací s dětmi.
Čas trávíme také v lese. Zkusili jsme si akrobatickou jógu, balancování na laně i noční hry. Potom účastníci zkoušeli také určité druh „meditace”, při kterém měli půl hodiny jíst jednu mrkev. Dosud jsem se vlastně nedokázala dozvědět, co bylo pointou, ale věřím, že to byl nezapomenutelný zážitek.
Mezi bloky programu jsou tematické coffee breaks. O malé dobroty ke kávě se postará vždy jeden národní tým. Ochutnali jsme například lotyšské sušenky, slovenské sýry a italské pečivo a s příjemným napětím očekáváme, co dobrého pro nás připraví v následujících dnech.
První večer jsme trávili vyprávěním příběhů u táboráku, sdíleli jsme tak s ostatními své zážitky z pobytu v přírodě, ale zároveň se hodně zasmáli. Mně se nejvíc líbilo Marošovo vyprávění. Jako malý byl se skauty na nočním přechodu přes vojenské území. Oddíloví vedoucí neměli povolení ke vstupu, proto se museli schovávat před vojáky. Oblohu křižovaly blesky a světla hlídkovacích věží. Domů se skauti nakonec dostali bez úrazu, zážitek to ale byl silný.
Druhý večer jsme hráli hry typické pro každou ze zemí. Největší úspěch měla slovenská hra „Mystery man“. Jeden hráč se schová do lesa a zahouká. Ostatní ho ve tmě podle světelných signálů hledají a snaží se k němu připlížit dřív, než si jich všimne. Znovu jsme se tak dostali do dětských let a zažili radost ze hry, pohybu venku i napětí z potemnělého lesa.
Jedním z cílů projektu je dostat účastníky mimo jejich „komfortní zónu“. Proto nás dnes v noci čeká dvacetikilometrový orientační výšlap. Během něj budeme plnit výzvy, které jsme si pro sebe vymysleli. Já například budu hodinu chodit se zavázanýma očima a ráno se půjdu místních lidí zeptat, jestli by nám neuvařili kávu. Od ostatních lidí jsem také zaslechla něco o chození bez bot a koupání se v rybníce.
V druhé části týdne se více zaměříme na důvod, proč tady vlastně jsme – abychom si rozšířili obzory a zlepšili se v oblasti práce s mládeží. Pokusíme se zamyslet nad předchozími dny a nad tím, jak podobné zážitky co nejlépe zprostředkovat mladým lidem, se kterými pracujeme. Ve skupinách budeme vymýšlet vlastní aktivity a zkusíme je realizovat. Předpokládám, že po nočním výletu budu plná dojmů a námětů, a tak se k vám brzy vrátím s novinkami.