Života běh
Vlastně ani není sedlčanský rodák. Přišel totiž na svět v nemocnici v Prčici. Po dobu války se rodina přestěhovala do Petrovic, ale malý Jarda ji strávil ukrytý na Moravě. Velká část příbuzných byla totiž internována v Terezíně, kde jich také většina zemřela. Po roce 1945 se Mrvkovi přestěhovali do Sedlčan, kde si tatínek otevřel zubařskou praxi. Po maturitě na sedlčanské jedenáctiletce následovala večerní průmyslovka, vojna a v roce 1960 nástup do Sedlčanských strojíren. Zde Jaroslav Mrvka strávil v podstatě celý svůj profesní život. STROS totiž opustil až v roce 2000 odchodem do předčasného důchodu.
Aktivní důchodce
I po odchodu „na odpočinek“ nezůstal náš oslavenec sedět na židli a pozorovat život jen oknem. Zůstává aktivním členem bývalého Svazarmu – současného Autoklubu, předsedou místní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a především sedlčanským ochotníkem.
Ochotníkem tělem i duší
„Poprvé jsem si zahrál se místními ochotníky v roce 1954,“ vzpomíná Jaroslav Mrvka. Tehdy ve škole přišel do třídy pan učitel Macák a zeptal se: „Kluci, kdo by si chtěl zahrát divadlo?“ Ochotníci tehdy připravovali inscenaci Tylovy zpěvohry Paní Marijánka matka pluku. Začínající ochotník Mrvka se nechal zlákat do role jednoho z vojáků. Pak již se stala jeho herecká účast na představeních samozřejmou. S příchodem režiséra Míly Stibora řečeného „Kulda“ se dostavily i větší role.
Hašlerky a Podskalák
Jako milovník Hašlerových písniček se Jaroslav Mrvka rozhodnul o pokus vytvoření pásma těchto skladeb propojenou příběhem o jejich vzniku. Na podzim 2009 uvedli ochotníci s úspěchem hudební pásmo pod názvem Staropražské písničky Karla Hašlera právě v režii Jaroslava Mrvky. Inscenace měla nečekaně velký ohlas i mezi mladou generací a hrála se nejen v Sedlčanech, ale měla i několik repríz v okolí.
„Po Hašlerkách jsem se rozhodnul k režii ještě jednou,“ vzpomíná Mrvka režisér. Následovala tedy lidová hra se zpěvy a tanci Podskalák, která měla rovněž osm repríz.
Předsedou dlouhých 23 let
V roce 1991 získali sedlčanští ochotníci poprvé samostatnost – vlastní právní subjektivitu. Od data založení Spolku divadelních ochotníků Sedlčany, to je 23 let, stojí v jejich čele právě Jaroslav Mrvka. Je symbolické, že právě letos se chystá do ochotnického důchodu. „Chtěl bych vyčkat do jarní valné hromady a tam předat štafetu někomu mladšímu,“ svěřil se mi dlouholetý předseda sedlčanských ochotníků. „Každý člověk by měl vědět, kdy má skončit a uvolnit místo mladším. Rád pomohu ve výboru. Přál bych si zůstat i jako herec menších rolí. Na ty mi ještě stačí paměť i dech.“
Nekrásnější role a „veselé historky z natáčení“
„Nejraději vzpomínám na roli Čuřila ve hře Študáci a kantoři. Ta mi asi seděla nejvíce. Tenkrát mi bylo asi třiatřicet let.“ Druhou rolí, na kterou Jaroslav Mrvka rád vzpomíná byl švec Habršperk ve Stroupežnického hře Naši furianti. Těžká chvíle čekala herce při Gogolově Revizorovi, když byla na nápovědě Irenka Čedíková. „Měl jsem poměrně obsáhlou roli a jak to tak bývá, přišlo okno. Co okno – výkladní skříň. Zamířil jsem tedy pomalu na pravou stranu k nápovědě a vysílal zoufalé pohledy o pomoc. Irenka se na mě tak hezky usmívala a ve chvíli, kdy už jsem byl úplně zpocený mi sdělila ´Nauč se roli´.“ Ve hře Uličnice měl Jaroslav Mrvka na forbíně výstup s Renatou Liškovou. „Já hrál koktavého a společně jsme měli zazpívat písničku o kanárkovi. Co jsem však netušil, že Renata přinese na scénu klec s umělým kanárkem, který bude mluvit. Když jsem chtěl nasadit ke zpěvu, začal kanárek povídat a v tu chvíli bylo hotovo. Pro smích jsem nebyl schopen pomalu pokračovat.“
Sedlčanští divadelní ochotníci mají již od roku 1841 své pevné místo na místní kulturní scéně a Jaroslav Mrvka se na divadelních prknech pohybuje již neuvěřitelných 60 let. Popřejme mu tedy společně k narozeninám ještě mnoho sil, elánu i krásných rolí.
FOTO: archiv Jaroslava Mrvky