Dnes je čtvrtek 04.06.2020

Jak jsem pochopila, co je na světě opravdu důležité

autor: Marie "Mary" Vyšínová

Vánoce. Moje nálada určitě vánoční není. Jak se říká 'Den blbec'. Co den, mě potkal takový celý týden.

V práci mě dohnaly resty, takže jezdím domů jak do hotelu - jen přespat. Navíc nedorozumění vedlo k tomu, že na sebe s fajn kolegyní koukáme skrz prsty. Šéf mě seřval, že ty koleje jsou pro tramvaj, né pro nás. Když ale pospícháme a zrovna žádná nejela? Jak ráda jsem ho vysadila na schůzce a zjistila, že mám hodinu času jen pro sebe.

 

Zajdu si na dobrý kafe a budu se dál litovat. V malé kavárně krom starší paní nikdo další nebyl. To mi vyhovovalo. A dám si i dortík. No co? Sladký na nervy. Dál jsem se nořila do sebelítosti. Letos ani nedostanu žádný dárek. Nemá mi ho kdo koupit. Holka je výdělečně nečinná a s přáteli jsme si to zakázali. Máme dost starostí s vymýšlením a posléze kupováním pro své děti. My si dáme po svátcích flašku.

 

Strašně mě trápí, že se mnou nechce mluvit někdo mě hodně blízký. Vánoční nálada ještě umocnila můj smutek. Dám si ještě jeden dortík. Vzpomněla jsem si totiž, že nosím v kabelce dopis z dceřiny školy. Když už jsem v tom sebemrskačství, tak do něj kouknu.

 

Jak jinak - zhoršený prospěch a ještě hází po třídě nějakou kouli z papíru? Proboha, proč to dělá? V deváté třídě? Jdu jí napsat.

 

„Jsi blbá a ještě házíš koule po třídě.“

 

Odpověď odpovídala humoru dnešní mládeže.

 

„Maminko promiň. Koule byla Nováka, hodil ji první, ale úča viděla jen mě. Tu matiku vytáhnu. Ajnštajn měl taky čtyřku z fyziky a učíme se o něm dodnes. Tak snad mám ještě naději.“ Na závěr mrkající smajlík...

 

Ať jde do háje, i s Einsteinem. Neměla jsem chuť a vlastně ani sílu pokračovat v konverzaci. Druhý dortík už zmizel za prvním a mě pořád nebylo do zpěvu. Dokonce mě vzpomínky a všechno špatný, co mě letos potkalo, dohnalo k slzám. Sedím tu ve čtyřiceti a cpu se dortama.

 

Koukla jsem na paní, jestli mě nevidí, ale ta koukala na mobil položený na stole. Trochu jsem si jí prohlédla. První zdání klamalo, byla to mladá žena. Jen ten šátek působil divně. Najednou se odhodlala, zvedla telefon a vytáčela nějaké číslo. Z tichého hovoru jsem vytušila, že volá manželovi, hlas měla pevný a oznamovala mu, že testy dopadly špatně, prognóza je pár týdnů a prosila ho, ať vyzvedne syna ze školky a slibovala, že si udělají ty nejlepší Vánoce.

 

V tu ránu mi to došlo. Kavárna byla nedaleko velké nemocnice a paní měla šátek z důvodu chemoterapie. Tak strašně moc jsem se zastyděla za své malicherné problémy.

 

On se mnou možná už nikdy nepromluví, ale je tu spousta lidí, co se mnou mluvit chtějí. Že mi nepopřeje k Vánocům? Jak směšné. Asi mi je klidné nepřeje. Že letos nedostanu žádný dárek? Vždyť jsem zdravá a mám zdravou dceru. Co chceme, si můžeme díky skvělé práci koupit. Věděla jsem, že bych jí milovala, i kdyby v Novákově kouli byla zapíchnutá kružítka od všech ze třídy.

 

Vzpomínám si, že mi kdosi moudrý řekl, že známky jsou škála, jak moc je žák přizpůsobivý učiteli. Musela jsem jí napsat.

 

„Naděje umírá poslední. Věřím, že o tobě ještě uslyšíme, ale pamatuj, že se slušností nejdál dojdeš. Mám tě ráda.“

 

Ani se mnou nehnula další odpověď, kde stálo: „Už to nepij mami!“

 

Kolegyni koupím punčák, má ho nejraději a vyříkáme si to nedopatření. Šéfovi vysvětlím, že mi leží na srdci jeho včasné příchody na schůzky, ale již ho nevystavím situacím, kdy se mu promítne celý život v pěti vteřinách.

 

Chtělo se mi tu neznámou paní pohladit, říci slova útěchy, ale bylo mi jasné, že tady nepomůže nic. Brečela jsem jak malá holka a otírala slzy do rukávu. Mísily se ve mně pocity smutku nad osudem neznámé a zároveň jsem cítila vděk. Vděk za to, že mám dost síly a doufám i dost času, prožít slušný život, vidět dceru dospívat a radovat se z vnoučat.

 

Vlastně je to prosté. Ve finále stejně záleží jen na tom, aby na vás někomu záleželo. Mám kolem sebe dost lidí, kterým na mě záleží, jak ne zrovna šťastný rok ukázal a mě záleží na spoustě lidí, bez ohledu na to, mluví-li se mnou či nikoliv.

 

Odnesla jsem prázdný šálek a koupila jsem ještě jeden čokoládový dort. Prodavačku jsem poprosila, ať ho paní odnese, až odejdu a vyřídí jí moje díky za to, že mi ukázala, co je na světě opravdu důležité.

Sdílet na Facebook Sdílet na Facebook

Diskuse

Přidat příspěvek

Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Kdy smažeme Váš vklad? Bude-li odporovat pravidlům diskuse.

 

Formulář musíte vyplnit celý, ale v diskusním příspěvku se objeví pouze vaše přezdívka a text.




Jméno a příjmení:
Přezdívka:
E-mail:
Telefon:

Text zprávy:

Marie "Mary" Vyšínová

Marie "Mary" Vyšínová

Autorka čerpá témata z běžného života. Dokáže pobavit a s životním nadhledem a inteligentním humorem pojmenovat věci okolo nás.

 

Čtenář má pak nečekaně pocit, že články jsou psány jako z jeho života.


Reklama
Hledáš program na víkend 10.-12.8.2018? Hledáš program na víkend 10.-12.8.2018?

Máme pro Tebe skvělou zprávu! Naše Parta YCDI.cz bude v sobotu 11.8. pořádat SKATEBOARDOVÉ a BMX závody v U-rampě na své kulaté 10. narozeniny.

Vysoký Chlumec na den obsadili vojáci Monínec patří psům již pošesté Program KDJS
Reklamní sdělení
Václav Peterka Václav Peterka

Pete-video – Amatérské video a fotografie z jakékoliv vaší akce

http://fotoruze.cz/ http://fotoruze.cz/

Fotografie reportážní všeho druhu - svatební, dětský svět, partnerské foto, maturitní plesy i motorsport

Na burze v Sedlci můžete sehnat kromě oblečení třeba i karnevalový kostým Na burze v Sedlci můžete sehnat kromě oblečení třeba i karnevalový kostým

Sedlec – Je to přesně rok, co ženy z SDH Sedlec uspořádaly první prodejní burzu. Tentokrát, už po páté, se uskuteční od 22. do 24. listopadu.

Ekorada na tento měsíc: Účinná klimatizace zdarma Chemie a světlo na biochemickém kurzu Výtvarný kurz G a SOŠE v lomu Bořená Hora
Reklama
Konec světa přichází, elita už odletěla na Mars Konec světa přichází, elita už odletěla na Mars

UPOZORNĚNÍ: Tento článek parodizuje konspirační teorie a není míněn nijak vážně. Berte jej tedy s humorem a nadsázkou. Vzhledem k mému zájmu o vědu bylo jasné, že se dříve nebo později dostanu k nějakým tajně střeženým informacím, které jsou normálním lidem celkem nedostupné. Že se ale dozvím něco tak příšerného o našem osudu mne nikdy nenapadlo!

Až naprší a uschne Ples ve Vídni Sobota - den poněkud všední