Dnes je úterý 21.08.2018

Holandsko křížem krážem, den třetí - Den Haag

datum: 28.06.2017
autor: Tema

Rozhodla jsem se sama za pět dní projet Nizozemsko za co nejmenší peníze. Ve třetím díle se podívám do Haagu a stanu se "profíkem" na ježdění holandskými vlaky.

Na nádraží jsem překvapivě dorazila moc brzy, oproti Evě s jejím klukem totiž chodím poměrně svižně. Sedla jsem si tedy na poloprázdném nástupišti, jedla snídani a těšila se na svou další cestu. Tentokrát jsem měla zamířeno do Haagu. Původní plán byl, že budu spát ještě jednu noc v Rotterdamu, ale to jsem si nakonec kvůli vlakům rozmyslela. Do Rotterdamu jsem se ten den ještě měla vrátit, chtěla jsem vidět přístav a také větrné mlýny, ale nakonec jsem zůstala jen v Haagu (první důvod, proč se brzy znovu vrátit :) ).

 

s

 

Do Haagu jsem dorazila kolem půl deváté ráno a na vlakovém nádraží jsem měla sraz s další kamarádkou, která studuje v nedalekém Delftu, a s níž jsme se tak dva roky neviděly, takže jsme měly neskutečnou radost, že nám setkání vyšlo. Po přivítání jsme pak z centra vyrazily tramvají do Scheveningenu. Scheveningen je čtvrť v Haagu s pláží a dlouhou promenádou u moře. Z tramvaje jsme vystoupily kousek od této pláže a k mému údivu jsme nejprve musely překonat celou jednu písečnou dunu, která je zřejmě součástí holandských velehor.

 

Přiznám se, že jsem se k moři těšila jako malé dítě. Z výletu se najednou stala dovolená a já jsem si plnými doušky užívala šumění vln a slaný vzduch, který se na mě začal brzy lepit. Jelikož bylo opravdu brzy ráno, tak byla pláž ještě poměrně prázdná a my jsme se tak procházely mezi tisíci vyplavených mušliček, které nám trochu morbidně křupaly pod nohama, ale bylo jich tolik, že se jim prostě nědalo vyhnout.

 

s

 

Zamířily jsme k molu de Piel na kterém je umístěno ruské kolo a také bungee jumping. Je asi dobré zmínit, že jsme měly štěstí na počasí. Podle předpovědi mělo totiž od rána pršet a na pláži také obvykle fouká ledový vítr. Za celé ráno ale ani nezapršelo, ani nezafoukal vítr a já jsem si tak potvrdila tvrzení Holanďanů, počasí si tam dělá co chce a dlouhodobé předpovědi většinou nevychází.

 

s

 

Uvnitř budovy na molu se chystal tradiční sobotní trh a my jsme zamířily na vrchol vyhlídky na bungee jumpingové věži. Do výšky několik desítek metrů jsem vylezla tak nějak se zaťatými zuby. Vždyť přesně tohle je ta výška, v niž se mi podlamují kolena, ale za ten výhled to stálo. Přede mnou se rozprostíralo moře, někde v dálce Anglie (ne, že bych ji viděla) a za zády jsme měly nádherný Haag.

 

p

 

Z mola jsme pěšky pokračovaly po promenádě až k majákům a od majáků jsme zamířily do centra, kde jsem chtěla vidět rybník Hofvijver a Palác míru, v němž sídlí Mezinárodní soudní dvůr.

 

p

 

Potom jsme se ještě po městě přesunuly k vlakovému nádraží a já se nemohla vynadívat na majestátní mrakodrapy v centru města. Haag na mě prostě udělal dojem.

 

p

 

Kolem dvanácté jsme se rozloučily a protože už se mi nechtělo jezdit zpátky do Rotterdamu, tak jsem pěšky vyrazila na trh. Pravý holandský trh, který byl však dva nebo tři kilometry daleko. V duchu jsem děkovala, že jsem si před odjezdem do Holandska stáhla do mobilu offline navigace všech měst do nichž pojedu.

 

Samozřejmě jsem tou dobou byla už hodně unavená, myslím, že jsem měla nachozeno už kolem deseti či dvanácti kilometrů a ve spojení s pouhými čtyřmi hodinami spánku to udělalo své. A tak jsem se statečně trmácela ulicemi Haagu ve svých jedněch kalhotách, které jsem si přivezla na pět dní, s igelitkou z českého albertu v ruce a na zádech s pětikilovým batohem s věcmi, které jsem potřebovala na pět dní. Samozřejmě jsem na tyto věci moc nedbala, užívala jsem si architekturu města a především kanály, kterým jsem propadla během dne v Amsterdamu. Zavítala jsem také do čínského města, které se v Haagu nachází a je asi známější, než to v Amsterdamu.

 

p

 

Na haagském trhu jsem si užila tu pravou davovou tlačenici. Většina stánků nabízela všelijaké zboží, především pak oblečení. Stánků s ovocem a zeleninou a sýry jsem tam viděla opravdu jen málo. Ze všeho nejdříve jsem zamířila ke stánku s mým budoucím obědem. Po poradě s milou Holanďankou jsem si koupila smažené rybí kousky, byla jsem přeci kousek od moře. A protože Holanďané všechno smaží až z toho teče olej, tak jsem si ještě řekla o kousek chleba. To se na mě trochu nevěřícně dívali, protože se tam tohle jídlo asi jinak jí samotné.

 

p

 

Po pořádném obědě, chvilce sezení a nakoupení produktu kvůli němuž jsem na trh šla – sýru – u ne moc příjemných obchodníků, jsem zase pěšky zamířila k vlakovému nádraží. Cestou jsem zažila jen trochu horkou chvilku, venku začalo poprchávat a já jsem najednou zjistila, že se procházím nejspíše ne úplně holandskou čtvrtí. V duchu jsem si tedy nadávala, proč jsem nešla zpět tou stejnou cestou jakou jsem přišla, ale mé dobrodružné já se radovalo, vždyť poznávám úplně jinou tvář Haagu, jsem v místech, kam turisté asi moc nechodí.

 

Cestou na vlakové nádraží se šíleně rozpršelo, přičemž den předtím předpověď tvrdila, že odpoledne bude v Haagu svítit sluníčku. Vidíte? Nemá cenu věřit předpovědi. Je lepší být jako Holanďané a s počasím se prostě smířit a tak jsem se nakonec rozhodla schovat v Albertovi a nakoupit tam další „suvenýry,“ které se skládaly z vaflí, klobásek a čokoládové rýže na chleba.

 

p

 

U pokladen v Albertovi jsem zažila jednu ostudnou chvilku, když jsem vyložila své zboží na pult a sotva začala prodavačka markovat, tak jsem si najednou všimla, že se u té pokladny bere jenom karta, což mi prodavačka v zápětí potvrdila. Na mou velkou omluvu s tím, že jsem si toho nevšimla, reagovala pokývnutím hlavy a úsměvem, příčemž se nenápadně podívala na obrovskou ceduli nad mojí hlavou, na které bylo napsáno „Cash only – pouze hotovost“ a bylo to dokonce doplněno obrázkem s přeškrtnutými mincemi a bankovkami pro úplné nechápavce. Rychle jsem si tedy naskládala zboží zpět do košíku a klidila se k vedlejší pokladně.

 

Samozřejmě, že by mi nedělalo problém zaplatit kartou, ale jedna zvláštnost v Holandsku je, že téměř nikde neberou Visa ani MasterCard. Abyste tam mohli platit, tak si buď musíte vyzvednout hotovost a nebo si založit holandský bankovní účet.

 

p

Foto: Rybník Hofvijver a Palác míru

 

Když déšť trochu ustoupil, tak jsem zase zamířila na vlakové nádraží. Ani nevím jak, ale měla jsem už nachozeno něco kolem dvaceti kilometrů a po tom bezva nákupu v Albertovi mi taška ještě více ztěžkla. Na nádraží jsem pak litovala, že mám ještě spoustu času, který teď ztratím, ale vyčerpáním jsem si tam sedla na lavičku a asi dvě a půl hodiny jsem prostě čekala na vlak.

 

p

 

Má další cesta toho dne vedla do Groningenu, což je město na severu země, které má zhruba 190 000 obyvatel, nachází se tam několik univerzit. Právě kvůli této cestě jsem se rozhodla jet už v sobotu večer, protože tou dobou jel přímý vlak bez přestupů.

 

Spokojeně jsem se usadila do pohodlné sedačky, rozumějte, vyčerpaně jsem se zhroutila na sedadlo a v prvotní poloze jsem vydržela ještě celkem dlouho. Samozřejmě jsem si potom vychutnávala cestu a rozhlížela se po městech, kde jsem neměla čas se zastavit. Krajina se směrem k severu trochu měnila, byla snad ještě rovnější a já už jsem pomalu začínala trpět touhou po tom, spatřit sebemenší kopeček.

 

p

 

Dobrá věc na holandštině je, že když umíte německy a anglicky, tak se dá občas celkem dobře rozumět i ve vlacích. Pokud ale začne mluvit průvodčí, tak nejspíše nebudete rozumět vůbec. A to se stalo mně. Ve městě Zwolle se najednou na obrazovce objevil text, že tento vlak zde končí. Co? Nechápala jsem. Vždyť měl jet až do Groningenu. Po hlášení průvodčího se všichni Holanďané začali zvedat a pokud říkal něco anglicky, tak jsem ho přes ten hluk již neslyšela. Chvíli jsem nad tím jšetě přemýšlela, ten text ale vypadal dost jasně a tak jsem se zeptala postarší Holanďanky. Ta mi k mému údivu vysvětlila, že se odpojují zadní vagóny a že dál pokračuje jenom předek vlaku. Aha, na svůj seznam jsem si přidala jednu dost zásadní cestovatelskou zkušenost. Vyběhla jsem z odpojovaného vagónu a jen tak tak jsem doběhla dopředu. Pak už jsem pokračovala v poklidné cestě až do Groningenu, kde jsem se setkala s další kamarádkou, tentokrát Češkou, která tam studuje prvním rokem.

 

p

 

Společně jsme povečeřely pravé domácí těstoviny plněné masem z Holandského trhu. Večer jsme se spolu ještě vydaly na menší procházku po městě, kam zrovna přijela pouť se spoustou velkých atrakcí, z nichž se mi hrůzou podlamovala kolena. Večer jsem pak už celá vyčerpaná zapadla do postele a během pár minut jsem spala jako když mě do vody hodí.

 

Útraty:

Snídaně: asi 1-2 eura

Oběd na trhu: 2,8 euro

Jízdenka na vlak: 14,5 euro (Pro zajímavost, cesta z Rotterdamu do Haagu stojí cca 4,5 euro a cesta z Haagu do Groningenu stojí asi 26 euro)

Sýry: 8,8 euro

Nákup dobrot v albertu: 9,3 euro

Nákup dobrot můžete vynechat a ihned tak ušetříte skoro 10 euro, na druhou stranu bych Vám ale doporučila, abyste si dali k obědu tu smaženou rybu a koupili si také nějaké sýry, které jsou s Holandskem neodmyslitelně spjaté. Co se týče dobrot v alberty, tak já jsem nakoupila nějaké klobásky, několik balíčků vaflí různých značek a příchutí a také čokoládovou rýži, kterou jsem potkala jen v Holandsku a která je skvělá s máslem na toastovém chlebu ke snídani. :-)

 

Text a foto: Tereza Matoušová

Sdílet na Facebook Sdílet na Facebook

Diskuse

Přidat příspěvek

Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstranit. Kdy smažeme Váš vklad? Bude-li odporovat pravidlům diskuse.

 

Formulář musíte vyplnit celý, ale v diskusním příspěvku se objeví pouze vaše přezdívka a text.




Jméno a příjmení:
Přezdívka:
E-mail:
Telefon:

Text zprávy:

Nejčtenější články


Nejnovější blogy
Konec světa přichází, elita už odletěla na Mars

UPOZORNĚNÍ: Tento článek parodizuje konspirační teorie a není míněn nijak vážně. Berte jej tedy s humorem a nadsázkou. Vzhledem k mému zájmu o vědu bylo jasné, že se dříve nebo později dostanu k nějakým tajně střeženým informacím, které jsou normálním lidem celkem nedostupné. Že se ale dozvím něco tak příšerného o našem osudu mne nikdy nenapadlo!

pokračování...
reklamní sdělení

bilomodra-sales-green-button-refinancujte-s-kytkou-roboto-300x250.jpg

Na silnicích to bude „houstnout” Na silnicích to bude „houstnout”

Nezadržitelně se blíží konec školního roku a začátek letních prázdnin. Policisté v souvislosti s tím očekávají několikanásobné zvýšení hustoty provozu, obzvlášť o víkendech.

Nejvíc se budou v létě opravovat silnice na Praze-východ, Kutnohorsku a Benešovsku TOPTRANS hledá zaměstnance „Přes bariéry s policií”
Reklama
Hledáš program na víkend 10.-12.8.2018? Hledáš program na víkend 10.-12.8.2018?

Máme pro Tebe skvělou zprávu! Naše Parta YCDI.cz bude v sobotu 11.8. pořádat SKATEBOARDOVÉ a BMX závody v U-rampě na své kulaté 10. narozeniny.

Vysoký Chlumec na den obsadili vojáci Monínec patří psům již pošesté Program KDJS
Reklamní sdělení
http://fotoruze.cz/ http://fotoruze.cz/

Fotografie reportážní všeho druhu - svatební, dětský svět, partnerské foto, maturitní plesy i motorsport

Václav Peterka Václav Peterka

Pete-video – Amatérské video a fotografie z jakékoliv vaší akce

Reklama
Konec světa přichází, elita už odletěla na Mars Konec světa přichází, elita už odletěla na Mars

UPOZORNĚNÍ: Tento článek parodizuje konspirační teorie a není míněn nijak vážně. Berte jej tedy s humorem a nadsázkou. Vzhledem k mému zájmu o vědu bylo jasné, že se dříve nebo později dostanu k nějakým tajně střeženým informacím, které jsou normálním lidem celkem nedostupné. Že se ale dozvím něco tak příšerného o našem osudu mne nikdy nenapadlo!

Až naprší a uschne Ples ve Vídni Sobota - den poněkud všední