Jako malá jsem si oblíbila větu, kterou prohlásila Libuše Šafránková alias Popelka: „Až naprší a uschne, pitomci."
Jako malá jsem si oblíbila větu, kterou prohlásila Libuše Šafránková alias Popelka: „Až naprší a uschne, pitomci." Přivádí mne to k myšlence, že jde určitě o nejužitečnější pořekadlo, jaké kdy lidé vymysleli. Je to taková kouzelná formule, s níž se kdekoliv a kdykoliv vyhnete zbytečnému obtěžování.
Navíc je to skvělá odpověď na všechna úsloví, která by jednomu občas lezla krkem. „Že ranní ptáče dál doskáče, bez práce nejsou koláče a co můžu udělat dnes, neměla bych odkládat na zítřek?" - „Ha! Až naprší a uschne."
Při své radosti z toho, jak chytře jsem to vymyslela, jsem však narazila na malý zádrhel. Co když přijde vlna sucha? Nebudu pak muset splnit všechno, co jsem tímhle pořekadlem tak trošku slíbila? Možná bych měla spíše říkat anglické „Až budou prasata létat," ale dokonce i u toho jsem narazila na problém. Co když začnou prasata létat?
Miniaturní čuníci jsou dnes oblíbenými domácími mazlíčky, takže je určitě jen otázkou času, kdy některého z nich vezme majitel na výlet letadlem a ono se přitom naučí pilotovat, bude skákat padákem, nebo prostě vypadne.
A tak jsem se dostala k závěru, že když něco dělat nechci, budu to muset říct na rovinu a neskrývat se za nepravděpodobné průpovědi, protože jinak se může stát, že mi to jednou všechno, i s tím letícím prasetem, spadne na hlavu.