Považuji se za společenského samotáře, melancholického cholerika, antikomunistu, potomka ze sedláckého a mlynářského rodu, nepochopeného provokatéra, odpůrce laických xenofobních názorů, obhájce přirozenosti a oponenta čecháčkovské stádnosti.
Často se, ač nerad, stávám až moc hlasitým kritikem pro mě absurdních socialistických smítek, neuklizených na našem krásném českém venkově.
Upřednostňuji smysluplnost a praktičnost nad estetikou, ale za krásnou ženou rád přejdu na druhý chodník.
Snažím se dávat lásku těm, kdo ji potřebují a ne těm, co si ji zaslouží. Proto se snažím darovat alespoň některým tvorům na planetě život i smrt bez utrpení.
Pláči převážně při střílení do lidí i kačen, při zlobě a tuposti vybíjené na slabších tvorech, při setkání s lidskou záští, závistí a hloupostí. Usmívám se u reklamy na úvěry, při pohledu do prázdné peněženky, při narození i smrti.
Směji se při dešti, větru, vichru, vánici, při pohledu na některé parkující ženy a za břicho se popadám u České sody, u nevinné dětské a zvířecí vynalézavosti a bezelstnosti či při čtení volebních plakátů a programů.
Psaným slovem se pokouším naplnit svou občasnou duševní samotu a vyprázdněnost. Toť hlavní důvod mého psaní. Prosím, omluvte mé gramo i některé obhroublosti.
"Nic není pravda, ale všechno se skutečně stalo."